Proč?  

Smyslem našich stránek je snaha o osobní a pravdivou výpověď s vědomím stop a skrytých mechanismů nacházejících se v nás, především těch, které jsou důsledkem různých životních zkušeností a které činí z člověka jedinečný originál, tedy skutečnou individualitu. Teprve na základě těchto fenoménů dochází totiž k výraznému rozrůznění, tj. ke stavu, kdy každý člověk cítí a vyjadřuje  realitu (resp. své vnímání reality) jinak. Každý člověk se tak stává jakýmsi „filtrem“ obecné reality. To znamená, že naším cílem je věnovat pozornost tomuto odlišnému a svébytnému vnímání jednotlivce prostřednictvím subjektivních výpovědí v jakékoli jejich podobě.

 

Pokud bychom pohlédli na tyto příspěvky očima literárního kritika, jistě by bylo možné v nich nalézt souvislosti s jakýmisi „směry“ či „okruhy“, určitě bychom se též střetli s různými  inspiracemi vážícími se jak k známým, tak i k méně známým autorům, a právem bychom mohli též říci, že se zde nejedná o nic nového, že to vše již tady bylo. S tímto pohledem v jádru nelze nesouhlasit, ale naše úvaha je jiná a velmi prostá. Především je třeba zdůraznit, že veškeré příspěvky jsou psány z určité potřeby vyjádřit své vnitřní prožitky a cítění. Chceme se pokusit o vyjádření toho, co vyvěrá z naší pocitové i rozumové roviny, a to libovolným způsobem. Důraz je zde kladen na úplnou volnost cesty pouze s tou podmínkou, že výsledkem bude upřímná výpověď autorova. Tento cíl není malý. Je těžké ubránit se svodům již vyřčeného a zřejmě jedinou možností, jak tuto podmínku splnit je naprostá volnost a spontánnost tvorby, bez jakýchkoli omezení, norem a časového nátlaku. Snad se může zdát, že naše pole je příliš široké a že veškerá díla jež vznikla (a zřejmě i ta, která v budoucnu vzniknou) čerpají ze stejných příčin a podnětů. To je samozřejmě pravda a jinak to ani není možné, pokud ovšem autora nepodezříváme z vnitřní lži, nám ale připadá zbytečné rozdělovat subjektivismus (rozuměj osobitý přístup) na různé směry. Ať je všeobecně uznávaná kategorie zakončena na jakýkoli -ismus, vždy jde v první řadě o subjektivismus a především o něj. Subjektivismus je tedy jakákoli vnitřně pravdivá výpověď - nemusí být tedy vnějškově logická. Mnohdy se nemusí ani jednat o odpovědi na nějaké konkrétní otázky, ale o sdělení svých pocitů, které ovšem těmito odpověďmi de facto jsou. Vždyť pocity nás oslovují v jakékoli oblasti. I politiku chápeme spíše citově - odtud zřejmě pramení věčné volání po mravnosti jejích představitelů, i ekonomiku chápeme spíše citově - pokud nejsme ekonomy. Zkrátka v dnešní době, kdy se ztrácíme pod mohutnými vrstvami všemožných informací, nemáme patrně jinou šanci jak s nimi zacházet, nežli cestou pocitovosti. Ať se snažíme sebevíce, tak se nám zřejmě nikdy nepodaří zcela proniknout do systému světa kolem nás, světa, který jsme utvořili. Naši cestu spatřujeme v subjektivním přístupu, který ve srovnání s objektivismem může sice krajně zjednodušovat, ale zároveň dokáže poskytnout odpověď konkrétnímu jedinci. Tato odpověď je však nejspíše pro každého jiná, a i proto jsou zde shromážděné příspěvky od sebe vzájemně odlišné nejen svou „literární“ úrovní, ale především způsobem nazírání a hledáním odpovědí v různých oblastech.  Tyto odpovědi jsou přitom reakcí na společné otázky. Především pak na otázku jak se vyrovnat s naším světem nikoli v obecné rovině, která je nejspíše doménou filozofů, ale v rovině, která je tomu kterému z autorů nejbližší.

 

Vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno, je jasné, že tento sborník může, ale také nemusí mít nějaké své pokračování. Pouze jsme chtěli nechat zaznít náš hlas. Nechat jej zaznít i za cenu, že možná nebude slyšet.

Domů