Zpět na páté číslo         domů         Prampouchův archiv

Abstrakce

Pohled dekadenta

Úsměvy a tváře šedé,
jak oblaka nad Prahou.
Listy lipové jsou bledé,
lipový čaj s popravou.


Pod horou Blaník z prázdných gest,
klečí starý moudrý kněz.
A modlí se, byla to lest,
český lev pad do želez.


Úsměvy a tváře šedé,
jak papír starých básní.
Lásko, kdo tě zítra svede?
Neříkej nic, jen zhasni.


My vlastním lidem věřili,
slova pýchy, Babylon.
Svobodní jsme, snad, na chvíli,
puknul Zikmund, starý zvon.


Do fabrik s českou malostí,
němčina úřední řeč,
tam nechodí se s radostí,
podání, pak prudký smeč.


Jsme mladí, proto máme čas.
Pohrobkové ve vládě,
si na náš účet zas a zas,
mohou klidně dovádět.


Prodali s chutí továrny,
česká země prázdný hrob.
Alkoholické léčebny,
v parlamentu mají džob.


Pán je, kdo má velký ranec,
ten pomlouvá druhého.
Do Evropy pro kopanec,
do zadku a holého.

© Petr Hrach hrach.01@tiscali.cz
foto: skn vavrinecs@post.cz

Předchozí:Anička Domů Následující:Malířce