Zpět na páté číslo         domů         Prampouchův archiv

Mondovino

Víno jako námět pro sondu do současné společnosti.

Záleží nám na tom jaké víno pijeme? Jestli je to "krabicák" chutí připomínající ocet, nebo značkové víno z nejkvalitnějších vinic? Nebo zcela neznámé víno, s o to větší péčí a láskou pěstované ve skromných podmínkách malé vinice? Hrozí nám uniformita "globalizované" chuti, kdy budou chilské, či australské vinice zásobovat velkou část trhu a zmizí tak stávající jemné chuťové odstíny mezi jednotlivými značkami? Máme jako konzumenti hledět, kromě ceny i na původ produktu v tom nejširším slova smyslu?

Vinný sklep ve Francii Někomu podobné otázky připadají nedůležité, někdo se na ně snaží nalézat odpovědi a hledat řešení.

Jedni kritizují staré vinaře, kteří odmítají zvyšovat "efektivitu" své práce. Jejich produkce si sice zachovává kvalitu, ale stává se čím dál tím méně konkurenceschopná. Druzí kritizují obchodní řetězce, že tlačí na malé vinaře, aby se zbavovali tradičního přístupu ke svému hospodářství, nutí je zcelovat své vinice, bez ohledu na respektování přírodních podmínek a preferovat kvantitu nad kvalitou, čímž samozřejmě trpí jak vinař sám, tak především jím produkovaný nápoj.

Jonathan Nossiter, francouzský režisér zvolil nestrannou metodu výzkumu. Ve svém dokumentárním filmu Mondovino, nechal promluvit aktéry z různých koutů světa. Film je složený z jejich výpovědí, je pouze prokládám stručnými medailónky protagonistů, vždy s uvedením výše jejich produkce.



Yvonne Hegiburu je vinařka z francouzského kraje Béarn. V roce 1986, po smrti svého manžela začala pěstovat víno. Veškerou lásku, kterou překypovala dala právě vínu. Dnes, ve svých 77 letech stále pěstuje sama své víno, přičemž respektuje zásady biologického pěstování, bez chemických látek. Ve filmu je vinařů podobných paní Yvonne více, ať už se jedná o staré aristokratické rodiny z Toskánska, Sicílie, nebo drobné vinaře z francouzského Languedocu, Bordeaux, či Bourgogne. Jsme svědky jejich nelehkého konkurenčního boje, odolávání dravým společnostem, ale také pevného postoje a odhodlání. Pan Aimé Guibert myslí, že víno je výrazem téměř náboženského vztahu mezi člověkem a přírodními elementy, a "vinařina" je pro něj řemeslo podobné básnickému. Pan de Montille je zase přesvědčen, že tam, kde je víno, tam je civilizace a není tam místo pro barbarství. Naproti těmto opravdovým vinařům, málokdy mladším 70ti let a bez perspektivy následovnictví, jsou většinou mladí businessmani, ať už z Francie nebo USA, kteří mají na věc opačný názor.

Vinný sklep ve Francii
Kaliforňan Robert Mondavi sní o tom, jak za deset, patnáct let zavolá Scottymu na jinou planetu aby mu teleportoval víno z Marsu…

Z cyklo závodu


A v neposlední řadě hvězda dokumentu, většinou natáčená při objížďce svých oveček v luxusním voze s řidičem - Michel Rolland. Konzultant, který ve svých laboratořích přijímá na 400 vinařů z Bordeaux, Kalifornie, Argentiny, Chile, Maroka, Argentiny, Portugalska a jako první se zaměřil na pěstování vína v Bangladéši. O vinařích, kteří odolávají velkým investorům a odběratelům spílá do buranů, kteří se mají ještě hodně co učit.

Bylo by velmi snadné při zpracovávání vinného námětu klesnout na rovinu obyčejného černobílého vidění, kdy penězchtiví obchodníci jsou ti zlí a vesničtí vinaři ti dobří. Režisér Jonathan Nossiter se lacinou argumentací nenechal zlákat a nabídl více otázek otevřených, než zodpovězených.

Dovolím si na závěr soukromou prognózu: Generace starých vinařů vymře, jejich hospodářství se ujmou businessmani, nikoli vinaři. Povede to k uniformitě chuti a k degradaci vinařského řemesla. Za pár let spotřebitel nebude vědět jakou chuť má kvalitní víno, stejně jako už dneska neví jak chutná opravdové kuře, ryba, mrkev, rajče, jahoda…. Rád bych se mýlil. Dokumentární film Mondovino ve mně probudil trochu optimismu ne snad tím, že se by ukázal blýskání se na lepší časy. Ale tím, že ukazuje velký zájem o velký problém.

Mondovino, režie Jonathan Nossiter, Francie. Francouzský institut v Praze, 7. února 2005.

© text i foto: mapa 2005 mapavel@tiscali.cz

Předchozí:Alen Diviš Domů Následující:Brigáda