Zpět na páté číslo         domů         Prampouchův archiv

Malířce

Chci z obrazu tvého, z barev a tahů štětce,
ruce své vztáhnout ze schnoucího oleje,
poodhalit šíji tvou, jež skví se tak křehce
v závoji vlasů, žel na to už pozdě je.


Do chmurného odstínu, má krásná malířko,
uložíš ruce mé v okovech tlející,
tvář za mříže reznoucí, po zemi tříštíš sklo,
štětec žhne pochodní v dřevěné hranici.


Pohlížíš do ohně, zde mé barvy vyblednou
do šedi popela - nevstanu z Fénixe,
tvé slzy nezraní tu kremaci nevzhlednou…


Věz, marno je malířko nad dílem modlit se,
nad dílem vhozeným do dalekých časů,
jen pro touhu básníka dotknout se tvých vlasů.


© Petr Hrach hrach.01@tiscali.cz

Předchozí:Pohled dekadenta Domů Následující:Život růží