Zpět na páté číslo         domů         Prampouchův archiv

Krade se!

Krade se! V centru Prahy mě nedávno obrali o 1500 korun. Vím, žádná tragédie. Taky vím, že žádná závratná částka to obecně není, ale pro mě to dost je, protože momentálně zrovna zase nějak nemám peníze.

Netuším ani jak, kdy přesně a kde ke krádeži došlo. V jednu chvíli jsem dokonce podezříval svou peněženku, že je nenasytná a peníze spolkla. Musel to být ale šikovný zloděj - případně zlodějka, abych neopomněl druhé pohlaví. Zaručeně špička ve svém oboru. Musím také připustit, že svým způsobem to byl dokonce zloděj ušlechtilý, protože mi stačil peněženku po jejím odlehčení, navíc s drobnými v součtu asi 30 Kč, do kapsy u bundy zase vrátit. Nevím, jak se mu takový akrobatický kousek povedl. Opilý tak, že bych o sobě nevěděl, jsem nebyl. Měl bych mu za to ale postavit pomník, protože díky těm třiceti korunám jsem nemusel domů za Prahu pěšky.

Krade se a lidé se s tím už smířili, jako se smířují i s jinými neblahými událostmi, proti kterým nic nezmůžou, i kdyby se na hlavu postavili nebo se rozkrájeli.
Loupežníky nakreslil Tom
Ten samý den co mě okradli o mých 1500, vyloupili v Praze také banku. Byl to prý jeden jediný člověk, který si došel k přepážce s podezřelou zadrátovanou krabičkou, o níž prohlásil, že to je bomba a jestli mu úřednice nevydá peníze, že trhavinu odpálí. Když dostal svůj milion, zase spokojeně odešel. Bylo to v blízkosti Václavského náměstí v pět hodin odpoledne, všude mraky lidí. Vyloupení banky se navíc odehrálo v místech, kde zhruba prošacovali mě. Možná to byl dokonce ten samý zloděj a cestou z banky si ještě pro přilepšenou sáhl do mojí peněženky! Banka přišla o víc než já, protože milion u sebe po kapsách běžně nenosím. Naštěstí! To by mě pak neblahý fakt, že jsem byl oloupen, mrzel mnohem urputněji.

Lidé kradou jako straky a poctivým občanům potom nezbývá, než si myslet: Kdo nekrade je vůl a nikdy mít nic nebude! Krade se ve velkém i v malém, každý podle svého gusta a možností.

Ve středověku se za krádež usekávala ruka. Asi to pomáhalo. Svět se mezitím ale nad ty časy povznesl. I když to tak úplně nevypadá, je prý humánější a civilizovanější. A tak by možná stačilo, kdyby se za krádež ruce lámaly. To bychom pak v ulicích asi vídali zasádrovaných tlapek!

© text i kresba: tom tomloj@post.cz

Předchozí:Brigáda Domů Následující:Zpět na číslo 5