Zimním Slánskem
Výprava
Zimní den se míhá za okny autobusu a představa,
že za několik krátkých minut budeme muset opustit vyhřáté sedačky a
vystoupit do bílého mrazivého dne nikoho z nás příliš neláká. O pár
minut později stojíme před zastávkou v Panenském Týnci, kam nás přilákala
mohutná zřícenina zdejšího gotického klášterního kostela. Vydáváme se
přes náves a po pár krocích, malou brankou vstupujeme do areálu bývalého
kláštera. Klášterní kostel, který jak se dozvídáme podle informační
desky, nebyl nikdy dostavěn, se tyčí před námi. Jeho vysoké zdi jsou opatřeny
v celých řadách malými otvory, takže se proti světlu zdá, jako kdyby byly
protkány systémem myších nor, kdy v každé z nich sídlí malá šedivá
rodinka hovící si na pohovce kolem zářící obrazovky televizoru. Stojíme v
chrámové lodi a necháváme na sebe chvilku působit vše co se zde skrývá.
Po půl hodince se vydáváme dál a malá silnice, míjející snad trochu nesměle,
s patrnou úctou toho vždy slabšího, svou dynamickou, dravou a vydatně navštěvovanou
sestru v podobě rychlostní silnice do Loun, nás přivádí do obce Žerotín.
Na západním okraji obce, v třešňovém sadu nalézáme
bez větších potíží pozůstatky malého hradu, náležejícímu kdysi
jednomu z předních a mocných českých rodů. Na první pohled nás zaujaly
obrovské mohutné valy a příkopy, které dodnes hrad obkružují. Ze staveb
si nelze nepovšimnout vysokých střepů zdiva paláce, naopak k přehlédnutí
svádí pozůstatky věže, na jejíž existenci upomíná pouze terénní
nerovnost. Vracíme se na náves a po důkladném studiu mapy se vydáváme,
kolem zamrzlé požární nádrže, směrem na obec Hořešovičky. Chůze po
silnici nás příliš neláká a tak pojímáme odvážný plán odbočit do
polí, a to v místech, kde se silnice podle mapy rozdvojuje. Po půl hodince
jsme na místě a hle, jedna ze silnic je zrušena a nejspíše i zaorána. Před
námi, kromě naší silnice, nevidíme nic než pole. Odbočujeme vlevo na polní
cestu. Krajina je otevřená, tichá a váhavá. Působí dojmem jako kdyby se
nemohla rozhodnout do jaké barvy se má pro tuto vzácnou příležitost odít,
zda má zvítězit ta čistá bělostná v podobě sněžného závoje, nebo zda
dát přednost té vážné, elegantní tmavé černi odvalů brázd.
Opět přicházíme k Lounské silnici a pokoušíme
se ji překročit. Není to až tak jednoduché, aut je zde i nyní, v tomto
mrazivém prosincovém dni, více než by se dalo předpokládat: Po několika
dlouhých minutách sbírání odvahy se nám podařilo, po několika rychlých
krocích, úspěšně stanout na jejím druhém břehu a pokračovat dál do polí.
Sestupujeme do údolí potoka, míjíme starou rozpadlou usedlost a stoupáme až
do vsi Úherce. Odtud už bez komplikací pokračujeme přes Kokovice (rodiště
básníka K. Tomana) do Klobuk. Na kraji obce odbočíme směrem na Telce a asi
po 1,5 km vidíme vpravo v polích 3,5m vysoký menhir zvaný Kamenný muž.
Vypadá impozantně. Mohutná černá silueta proti šedivému zimnímu nebi, tyčící
se nad neklidně zvlněnou hladinou zoraných polí s nepokojnou bílou sněhovou
pěnou. Stojíme okolo a vnímáme to ticho, které se tu kolem tohoto podivného
a tajůplného kamenného středobodu rozprostírá. Vtírají se otázky, na
které nikdo nedokáže s jistotou odpovědět. Snad je to tak i lépe.
Vracíme se do Klobuk. Směřujeme k nádraží když
tu se nám do cesty připlete místní hostinec. Nedokázali jsme odolat a
vstoupili do nevytopené, ale zato dýmem cigaret mimořádně zakouřené místnosti.
První šok brzy pominul. Vlak ujel. Zdejší železniční trať není zřejmě
příliš frekventovaná, a tak nezbylo nic jiného než se vydat po silnici do
nedaleké Třebíze (rodiště V. B. Třebízského). Dálkový autobus přijel
na čas a byl stejně příjemně vyhřátý jako ten prvý, který nás ráno přivezl
do Panenského Týnce.
Praktické
informace. Panenský Týnec je přístupný přímou autobusovou linkou z
Prahy. Klobuky leží na železniční trati Kralupy nad Vltavou-Louny. Poměrně
dobré autobusové spojení do Prahy existuje z Třebíze. Drobný problém může
přinést přechod úseku mezi Žerotínem a Úhercemi, který však lze obejít
po místních nepříliš frekventovaných silnicích. Krajina není příliš
členitá, celková délka výpravy činí cca 14km.
© -skn-
Zpět na 04/2004 |