Proměny a výměny

Začátek je vlažný, divák nerozumí. Pak to vypadá na klasický slaďák. Philippe (Jérémie Rénier), čerstvý absolvent prestižní školy (což ve Francii znamená velmi mnoho) nastoupil k významné firmě (Mac Gregor) jako konsultant. V metru cestou do práce na La Défense pozná krásnou dívku. Slovo dá slovo a ruka je v rukávě. Zdá se, že celý film bude o rozhodování se mezi prací a rodinou – Eva (Cylia Malki) má vzpomínku na první lásku v podobě čtyřleté holčičky. Naštěstí děj je o poznání pestřejší.

 

Konsultant senior (Laurent Lucas) si vybere Philippa jako konsultanta juniora pro přípravu prodeje továrny na jihu Francie. Součástí této mise je i výběr zaměstnanců-dělníků, kteří dostanou výpověď. Philippe nejprve nemá velké pochopení pro pracovní nadšení svého šéfa, ale ve chvíli, kdy usedne za volant jeho luxusního BMW se na Philippově tváři objeví dutý úsměv, který mu vydrží až do konce.

 

Otázka, kterou si klade autor filmu nespočívá jen v dilematu zda práce či rodina, ale zdali Philippe dokáže přistupovat v profesním světě k lidem jako k položkám „x“ a „y“ v tabulkách rentability a v soukromí jako k lidským bytostem.

 

Eva si myslí, že to slučitelné není. Její přístup je tak radikální, že Philippovi jeho těžké začátky, kdy se opravdu trápí a neví kudy kam nikterak neusnadní. Zatímco Philippe hledá argumenty a řešení, Eva jej uzemní: „Jestli budeš v projektu pokračovat a ty lidi vyhodíš, tak jsi u mě prohrál.“ Byla to od ní přehnaná, ale pochopitelná reakce. V metru se Philippe ozval, když viděl jak se individuum připomínající buldoka dotýká svůdného Evina pozadí. Eva se musela cítit sama, bezbranná a v naplněném metru velmi zranitelná.

 

Philippova reakce jí byla dokladem jeho citlivosti a vnímavosti. Určitě i proto přijala pozvání na kávu a následné bližší seznámení. O pár týdnů později se ale z Philippa stává stroj na racionalizaci práce ignorující své přesvědčení a morální hodnoty. Philippe ke své práci přistupuje jako k danosti: „Nestudoval jsem proto, abych dal výpověď po pár týdnech u firmy Mac Gregor, to by znamenalo můj profesní konec. To není možné.“ Eva o nutnosti rezignace na vlastní osobnost přesvědčená není: „S tvými diplomy si práci najdeš vždycky.“ Eva je skromná, stačí jí málo. Potřebuje především partnera pro život svůj a své dcerky a ne donátora.

 

Další rána pro Evu přijde při prohlídce nového nájemního bytu. Philippe se rozhodl po pár sekundách, o názor Evy se vůbec nezajímal a cenu jí taky neřekl. Možná už tady Philippe nasedl do „výtahu“, který jej dostával blíž a blíž k uspokojení z rozhodování z pozice moci. Eva by si o celé transakci ráda promluvila, nelíbí se jí, že majitelem bytu je Philippova ambiciózní kolegyně. Ten ale její myšlení nechápe: „Je to velký slunný byt, tak co na tom komu budeme platit nájemné?“ Podle něj je to přeci racionální rozhodnutí.

 

Nejprve Philippe vypadá, že je na práci kterou od něj konzultant senior očekává příliš citlivý, lidský (v kantýně zapře uklízečku, kterou viděl jak z pokladny ukradla peníze), ale na druhou stranu si nového zaměstnání váží a tvrdí, že myslí na budoucnost (Nebo na sebe? Svou kariéru? Jak zabezpečit společnou budoucnost?).

 

Když Philippe zažívá krizi a šéfovi oznamuje, že si přeje být odvolán ze své mise, je rozhodnuto. Ambiciózní a bezskrupulózní šéf není ochoten připustit, že by se spletl ve výběru svého konsultanta juniora. Spustí na Philippa vlnu velmi ostré kritiky, obvinění, nadávek, výčitek. Lidově řečeno Philippa seřve do němoty. Ten sedí vedle něj v luxusním BMW, ani nedutá. Philippe přijal své ponížení, ze soukolí bussinesového světa se mu nechce (Nemůže?). Eva čeká, že spolu půjdou na večeři, kde jej představí svým přátelům. Philippe už je ovšem „zpracován“, zůstává do noci v kanceláři a nestíhá poslední TGV do Paříže. Eva Philippovy omluvy nepřijímá: „Je až příliš snadné říct, miluji tě, to nestačí.“

 

Jaképak drama, slaďák přeci jen bude, myslí si divák. Následujícího večera se Eva uvolní (z práce i od dcerky!) a čeká na Philippa v jeho hotelovém pokoji. Byla to ta poslední snaha o záchranu. Zažívají krásný den, půjčí si dvojkolo a objíždí vinné sklípky v okolí. Philippe je šťastně opilý, zatímco Eva tuší, že se z alkoholového opojení brzy probudí.

 

Šéfova „domluva“ poznamenala tón jakým Philippe jedná se zaměstnanci. Dutý úsměv značí sebeuspokojení z moci, která vyplývá z jeho postavení. Vrchol zažívá, když dostane do kouta i šéfa výroby. Starého dělníka, který se za své podřízené cítí lidsky zodpovědný.

 

Film ale není jen o Philippovi a Evě, ani pouze o kritice racionalizace a rentability, ale i o přetvářce. Silná žena, vedoucí závodního výboru (comité d’entreprise) se nakonec ukáže jako velmi slabá. Celý život si hrála na něco čím ve skutečnosti nebyla a na stará kolena už přetvářku nedokáže udržet. Je sama, nemá rodinu, děti, bojí se, že i ona sama přijde o místo. Celý život se přetvařovala, teď se opíjí a neví kudy kam.

 

To Philippe se nepřetvařuje. Jeho úsměv je stále dutý. Jeho mozek je „uzpůsoben“. Pochopení pro slabší, empatie, „člověčina“ se vytratily. Eva zkouší drobnou lest, dcerka je prý vážně nemocná, nemá nikoho na hlídání, potřebovala by oporu, pomoc. Ale zrovna ten den měla jít s Philippem na firemní večírek. Ten dá bez váhání přednost práci. Karikatura sebechvály a sounáležitost zaměstnanců připomínající sektu je umocněná závěrečným pokřikem „Work hard, play hard“ (navíc s komickým francouzským přízvukem, kdy zůstává hláska „h“ nevyslovená…). Když Philippe tančí s „prázdnou“ manželkou svého šéfa, zdá se být šťastný. Eva už ví, že Philippa ztratila.

 

První záběry filmu jsou z přeplněné pláže někde na jihu Francie. Philippa tam nerozeznáme (ještě jsme ho neznali, ale možná tam ani není), je ztracen v davu. Poslední záběry jsou z o něco luxusnější, protože prázdnější pláže. Philippe tam přijede se svou novou přítelkyní. Jeho úsměv je stále dutý, prázdný, nezúčastněný ale jasně prozrazující sebeuspokojení.

Violence des échanges en milieu tempéré (Hrubost výměn v klidném prostředí); Premiéra 14.1.2004; Francie; Režie: Jean-Marc Moutout; Hlavní role: Jérémie Rénier, Laurent Lucas, Cylia Malki

 

© Mapa Paříž 31. ledna 2004

Domů

Zpět na 04/2004