Erika Zbořilová, žákyně Základní školy Hradec nad Svitavou

Opilec

Viděla jsem ležet opilce na zemi,
je tu strašná zlost mezi námi.
Nikdo mu nepomohl vstát,
nikdo ho nechtěl znát.
Neustále do sebe kořalku nasával,
svůj rostoucí žal zaléval.
Nikdo mu nechtěl pomoci,
zůstal sám celé dny i noci.
Někdy možná měl hlad,
a i žízeň snad,
nikdo ho neuměl litovat,
svá svědomí nechtěli zpytovat.
Jeho osud byl být sám,
nemohl být láskou zahrnován.
Zapíjel snad ze světa nenávist,
když měl vše, znal jen závist.
Všechno chudým dal,
snad se peněz bál,
i když dokázal, že zlaté srdce má,
svět mu ukázal, že je tu nenávist známá.
Nechtěl nikomu ublížit,
ani počet přátel snížit,
nevěděl jak s životem dál,
tak se k chudým dal.
Začal hodně pít,
a smutně žít.
Snad se mu jednou najde odměny za jeho zlaté srdce,
a zbytkem života projde už jen hladce
a jeho duše odejde v míru a lásce........

 

© Erika Zbořilová

 

Domů

Zpět na 04/2004